Chybějící projekt, příliš úzké spáry mezi dlaždicemi, nerovný podklad nebo špatně vyřešené odvádění vody. To jsou nejčastější chyby, kterých se dlaždiči dopouští. Důvodem může být spěch i snaha ušetřit na nesprávných místech. Výsledky takové práce nejsou právě uspokojivé: mezi špatně položenými dlažebními kostkami vznikají nerovnosti, kostky nedrží pevně na místě a jsou náchylné k plísním nebo obrůstání plevelem.
Dlažební kostky a tzv. zámková dlažba patří mezi často používané typy dláždění. Jejich oblíbenosti nahrává nepřeberné množství variant – pestrost barev, cen i materiálů. I když jsou tu s námi už desítky (v případě obyčejných dlažebních kostek i stovky) let, opakují se při jejich pokládce ty samé chyby. Bez ohledu na to, zda práce provádí zkušený tým anebo začátečníci.
1. Práce bez projektu
Zatímco se všechna pozornost točí kolem dodržení termínu pokládky, na projekt se často zapomíná. Přitom správně vypracovaný projekt by měl být prioritou bez ohledu na to, zda bude mít chodník komplikovaný vzor nebo bude vydlážděný jen jedním druhem kostek. Smyslem projektu je totiž nejen zajistit, aby dlažba dobře vypadala, ale především
naplánovat jednotlivé fáze prací. Ty díky projektu proběhnou rychle a efektivně. Kromě toho projekt zajistí
přesný výpočet materiálu potřebného k realizaci. Pokud se totiž hned na začátku spočítá (anebo hůř – odhadne) spotřeba materiálu špatně, problémy na sebe nenechají dlouho čekat. A nedodržení termínů je v takovém případě tím menším zlem. Dlažba sice nepatří mezi nedostupné zboží, kamenem úrazu je ale
vybrat odstín nové série tak, aby 100% ladil s tou předchozí.
2. Prvky položené příliš blízko sebe
3 mm – právě tak široká by měla být mezera mezi dlažebními kostkami při pokládce. Prvky umístěné příliš těsně k sobě vedou ke komplikacím, které se objeví někdy už v průběhu pokládání, jindy až několik měsíců po realizaci. Příliš úzké (nebo dokonce žádné) mezery způsobují
tlak, který vzniká mezi komponenty. K tomu
přidejte ještě teplotu a vlhkost, kvůli kterým kostky nepatrně mění své rozměry, a problém je na světě. Překrývání jednotlivých prvků, poškození hran, nerovnost nebo dokonce vytlačení menších prvků patří k těm nejčastějším. Správně zvolená velikost mezery zkrátka dává jistotu lepšího přizpůsobení dlažby okolním podmínkám.
Důležitá je také otázka samotného přemisťování dlažebních prvků. Spěch, špatně provedené zabezpečení nebo nedbalost vedou často k jejich poškození. Proto jsou na stavbách stále častěji k vidění
zvedací zařízení – například
Mickey100 nebo Mickey155. Omezení rizika pádu kostek stejně jako rychlost a přesnost položení
celý proces urychlí a zabezpečí.
→
Více o přísavkách Mickey100 pro pokládku kamenné i jiné dlažby o hmotnosti až 100 kg
→
Více o přísavkách Mickey155 pro pokládku kamenné i jiné dlažby o hmotnosti až 155 kg
3. Dlažba, která nemá úroveň
Spěch a nezkušenost mohou za většinu chyb při pokládce dlažby. Jednou takovou je i
rozdíl mezi úrovní dlažby a úrovní okolního terénu. Nezřídka se stává, že dlažba z terénu vyčnívá. Kromě toho, že takový chodník nevypadá dobře, hrozí také zakopnutí. Druhou typickou chybou je dlažba pod úrovní okolního terénu. Ta se pak snadno zanáší špínou nebo zeminou. Proto je správné vyrovnání úrovní dlažby a terénu tak důležité.
Při plánování pokládky dlažebních kostek je třeba mít na paměti, že
klíčový je také podklad. Správně připravený hustý a rovnoměrně rozložený podklad zvýší jak odolnost, tak i životnost dlažby. Pokud pokládku dlažby provádí odborník a pohlídá si správnou šířku mezer, podkladovou vrstvu i úroveň dlažby vzhledem k terénu, je zbytečné řešit, zda by dlažební kostky měly být pokládány na jaře nebo v zimě.
4. Špatný výběr prvků
Ještě před tím, než dojde na řešení projektu, je
důležité mít jasno o účelu dlažby. Jestliže bude fungovat jako pěší stezka, mohou mít jednotlivé komponenty poměrně malou tloušťku do 5 cm. Pokud by měly kostky snést i váhu popojíždějícího auta (typicky na příjezdových cestách nebo na parkovacích místech), musí být prvky mnohem odolnější. V takovém případě je dobré zvolit
dláždění s šířkou až 10 cm. Na pokládku dlažebních kostek je však často nahlíženo perspektivou úspor. Důsledkem jsou vydlážděné plochy, na kterých dřív nebo později praskají dlaždice a vznikají vyjeté koleje nebo jiné nerovnosti.
5. Zadržování vody ve struktuře dlažby
Vlhkost, která se čas od času nahromadí na dlažbě, proniká do všech mezer mezi a pod kostkami. Pokud se voda v dlažbě drží příliš dlouho, kostky praskají, drolí se na hranách a rozích nebo jsou náchylnější ke vzniku plísní a napadení houbou. Proto je
důležité, aby se do dlažby mohl dostávat i vzduch. Profil dlažby by se měl také mírně svažovat. Díky tomu se voda po srážkách nehromadí v mezerách, ale odteče například do zahrady, a ne směrem ke zdi budovy. Zde je třeba opět zdůraznit ohromný význam správně připraveného projektu a preciznost při realizaci.
